Panu R. se zdá býti tento nápad sice poněkud komickým, ale hodným uvážení jakožto pěkný příklad estetického cítění s přírodou. Jakási směšnost tu ovšem je; například kouř, jenž vystupuje z tohoto stromu, působí asi poněkud paradoxně, ledaže by mu nějak byla dána forma ptáků. Mimoto tento strom, jakožto věčně zelený, musí v zimě udivovati kavky, jež říkají: Das ist aber ein heißer Baum!

Přesto však p. R. dovede uznati, že v tomto komíně je cosi dojímavě správného, nezavržitelného a schopného realizace. Tedy aby například továrny nerušily přírodní vzhled svého okolí, mohly by býti až po špičku komínu ovinuty břečťanem; uvnitř továren by stroje byly zakryty kulisami ve formě stromů, za nimiž by dělníci pracovali a zpívali vinařské písně. Kamenné budovy by zevně byly obloženy vepřovicemi, na něž by se na Moravě zřídila veliká továrna.

Juta nebo bavlna nebo příze by byly do továren dováženy v žocích zavinutých do obilí a zároveň by byla improvizována obžinková slavnost v krojích a s vesnickými písněmi, jmenovitě moravskými.

Po železničních kolejích by mohla denně jezditi drezínka rozsypávající v řádkách koňsky hnůj.

Odporný zvuk parních pil v přírodě by měl býti zakryt velikým vycpaným spáčem, který by byl před pilou položen do trávy, jako by chrápal. Takto i jinak by byla posléze upravena jakási harmonie mezi přírodou a praktickými potřebami člověka; neboť nemůžeme býti tak dalece utopisty, abychom věřili v omezení industrialismu, jenž tak ostře se dotýká pravého moravského člověka.

Se zvláštní chválou cituje onen pan R. osnovu zákona přijatou švédským parlamentem dne 1. ledna t. r.: Článek 2. Národní parky buďtež státem chráněny a jen Lopařům budiž dovoleno žíti v nich po starém, vyjma lov medvědů, kteří jsou tedy rovněž pod ochranou zákona. Článek 3. Imunizovaný kraj nesmí býti znešvařen ani stavbou, ani plakátem, ani poškozením atd.

Uvážíme-li, že pan R. je Moravan a že jeho chvála oněch zákonů byla uveřejněna v moravském listě, pochopíme, že to znamená asi tolik: Slovácko od Bečvy k Myjavě, od Hrozenkova až k Divákům má býti imunizováno jako národní park naší Moravy. Tam pod ochranou zákona budou žíti Slováci a moravští autoři i malíři ve svém původním stavu, po starém, nevyrušováni ze svého specifického způsobu života. V celém tomto kraji, jenž uchoval nedotčeny své staré národní tradice, nebude dovoleno nic nestylového, nelidového, nemoravského, a jmenovitě nebudou zde zřizovány továrny. V celém tomto území bude připuštěno vystavěti jedinou továrnu: velikou židovskou betonovou parní fabriku, patrně v Hodoníně nebo v Uherském Hradišti, produkující ve velkém slovácký lidový průmysl, výšivky, pentle, žudra a umělé kosárky z celuloidu.

“Kdo jste, pane?” byl tázán muž slušného charakteru, jinak jeden z lidí dokonale bezvýznamných.

“Jsem jednotka,” mluvil bezvýznamný muž. “Řeknu-li, že jsem jeden ze 47 miliónů obyvatelů Rakouska, nejsem tím vymezen dosti určitě; avšak já jsem vedle toho jeden z určitého počtu předlitavských Slovanů, nehledě k tomu, že jsem jeden z 6 200 000 obyvatelů korunní země, a sice jeden ze dvoutřetinové cifry usedlíků českých. Dále jsem jednou jednotkou v počtu obyvatel Velké Prahy a v čísle 215 000, jež znamená počet odběratelů Národní politiky. Jakožto jednotka sloužím též ve statistice porodů mužských z roku 1880 a v počtu 5 600 dětí očkovaných v roce 1888, a sice v počtu 1 800 těch, jimž se očkování neujalo. V přibližném počtu 4 000 lidí, kteří demonstrovali 18. října předminulého roku, a v čísle 17 000 lidí, kteří manifestovali na Bílé hoře, mám hodnotu jedné jednotky. Cenu jednotky mám též v ročním výkazu nemocniční ambulance. Jako jednotka jsem brán v úvahu při percentuálním vypočítávání statistiky alkoholismu, třebaže nepiju, a statistiky kuřáků, třebaže nekouřím, a tuberkuliků, byť mám pouze kýlu. Sloužím co jednotka volební, občanská a statistická a jednou skončím jako jednotka v úhrnné roční úmrtnosti. Jako jednotka účinkuji též v okrouhlém počtu domobrany. Čtete-li v novinách, že miliónové rozhořčeně protestují proti nějakému nepořádku, jsem já jednou jednotkou v těchto miliónech. Čtete-li v nekrolozích, že statisícové budou žehnati něčí památce, i já jsem zahrnut v jejich počtu jako žehnající jednotka. Konečně jsem jeden v počtu 86 Novotných bydlících v Praze. Tedy, jak vidíte, pane, jsem zaměstnán velmi mnohostranně a mé funkce jakožto jednotky jsou tak četné, že mně odnímají chuti k jakýmkoliv jiným povinnostem. Opravdu, pane, nezaměstnávám se ničím jiným než svým úkolem býti jednotkou. Pane, jsem-li tedy jednotka, nejsem nula, jak říkají lidé. Ostatně jako jednotka v počtu jsem roven každému člověku a nikdo není více než já; a to prosím je správné, neboť jsem jednotka demokratická.”

Rozkoše okamžiků jsou jako kapky, jež padají a třpytí se a pak zapadnou do široké hladiny. Ta hladina je širá a šedivá, a proto se v ní rozkoše ztrácejí docela tak nadarmo, tak nadarmo jako slzy. Přílišná prchavost těchto rozkoší dala světcům a světákům mnohý podnět k myšlenkám o marnosti života a všech radostí.

Představme si však, že by někdo vynalezl strojek, kterým by bylo možno prodlužovati rozkoše okamžiků. Byl by to docela malý kapesní patent, a jmenovitě dámské strojky by byly miniaturní, pěkně ryté a zdobené na obou pláštích.

Bohatí lidé by si jistě pořizovali strojky americké nebo švýcarské práce, překrásné chronometry, prodlužující rozkoše okamžiků troj- až pětinásobně. A to by potom bohatí seděli na svých lenoškách a sténali by a čekali by, až by se jich dotkla nějaká rozkoš; a potom by ji natahovali a prodlužovali tak, že by rozkoš praskla a smrštila se jako přetržené péro, a bohatí by zase neměli nic.

Naproti tomu dva chudí milenci by seděli vedle sebe na lavičce a měli by dohromady jen jeden laciný strojek, který by prodlužoval rozkoš jen o polovici, a to ještě bez záruky; niklový těžkopádný strojek. Ale oni by s radostí seděli vedle sebe, a zatímco by jeden mluvil, vymýšleje zvláštní něžnosti, druhý by držel v ruce ten niklový, dlaněmi ohřátý stojek; též při polibcích by si jej navzájem půjčovali.

Tyto laciné lidové strojky by občas trpěly vlhkem a mravními skrupulemi; toliko nejdražší mechanismy, chráněné dvojitým zlatým pláštěm, by nikdy nedoznaly mravních poruch.

Každý může znáti anglické rytiny, které jsou zvány Rozkoše samoty (The pleasures of solitude). Bývá na nich mladá žena, jež šije; ale vyšívání a klubko nití jí vypadly z rukou, a ona sní rovně před sebe, zatímco mladá kočka si hraje s klubkem. Anebo je tam dívka, jež čte dopis, odkládá knihu, dívá se na obrázky; na levé straně leží kočka na otevřeném spinetu. Jindy ta dívka hraje na loutnu a kočka se dívá oknem. Na stěně visí klec se zpívajícím kanárkem. Podobných nápadů je na sta, a vše to jsou rozkoše samoty.

Jsou sladké: vdoví samota dívek, vzpomínky, touha a snění, vše to zcela jemné, zcela sentimentální a rozkošné; opravdu jsou to dokonale čisté chvíle ženskosti. Ale veškerá tato jemnost trpí, všechna čistota zoufá; piano má hlas příliš tvrdý a rozladěný; loutna zní suše, kočka chce skočiti oknem a je plachá a odmítavá; ve vzduchu se vznáší krize nervózy. A tak všichni, kteří máte citlivé srdce, kupujte tyto ryté idylky a přibíjejte si je na stěnu; ale nejprve přeškrtněte nápis Rozkoše samoty a pojmenujte ta půvabně klidná zátiší ženství Trýzněmi samoty (The agonies of solitude).

Ačkoliv znám mnoho knih a moudrostí, nenašel jsem nikde psáno o různých prostředcích. – Kdysi jsem zdvihl obyčejnou mycí houbu a podivil jsem se, že je tak lehká. To mně vnuklo myšlenku: Nebylo by možno vyrábět z mycích hub plovací pásy? Tento malý vynález jsem uskutečnil a zbohatl jsem nesmírně.