Bůh stvořil muže jako podobenství sebe a ženu jako podobenství života. Muž je bůh v malém: proto tvoří. Žena je příroda v malém: proto rodí.

“Styk muže s prostitucí shledávám nemravným.” Zcela správně, madam; neboť jest to hřích, jenž není vykoupen a ospravedlněn skandálem nebo utrpením.

“Žena jest jen tělo.” Pustý cyniku, jak můžete zapomenouti na její toaletu?

Panenství je virtuelní. Obnovuje se s každým novým milencem.

Dívko, pravíš, že miluješ květiny? Řeknu-li ti, že květ je vyzdobené rodidlo rostliny, pocítíš k němu nenávist ženy k ženě.

Psáti o ženách aforismy je smyslná rozkoš svlékání žen; psáti o nich romány je smyslná rozkoš oblékání žen.

Ve Varieté vystupuje Konzul Petr, věhlasná opice. Kouří, chodí na nočník a jezdí na kole; tedy je podobná člověku. Avšak ona je více než člověkem, je džentlmenem, neboť odívá se v bezvadný smoking a vylézá na stůl mezi vinné sklenice jako páni v chambre. Ale ona také fixluje v kartách; je tedy více než džentlmenem: je mužem světa.

Jak ponižující úloha pro zvíře, hráti roli člověka!

Je-li zvíře bito, nabývají jeho oči lidského výrazu. Jak mnoho musil tedy člověk trpěti, než se stal celý člověkem!

První člověk, poprvé postaven před zvíře, spatřil v jeho očích zrcadlený svůj vlastní strach; proto se osmělil a zvíře zabil; a od té doby je člověk pánem.

Viděli jsme psa, jenž honil se dokola za svým ocasem. V té chvíli cítili jsme v něm člověka, neboť ukázal se schopným bezúčelného jednání.

Tradiční ďábel má srst a rohy, ocas a netopýří křídla, ale pod zvířecí škraboškou lidské tělo. Není to zvíře špatně ukryté za maskou člověka, ale spíše člověk skrývající se za maskou zvířete: tedy vlk v beránčím rouše.

Praví-li milenec své družce “ty máš laní oči, ty máš kroky srnky, ó holubičko, ty máš gazelí zrak”, usvědčuje se ze sodomické neřesti.

Jak se naloží s odloženými šaty Petrovými? Přimlouváme se, aby byly dány chudému žáku: jsou černé, budou se hoditi k maturitě.

Píseň kazatelů

“Jsme rozsévači; kážeme lidem mravnost, zákony a bázeň boží, rozséváme ctnosti a dobrotu, učíme lidi bdělosti, morálce a výbornosti. Jsme rozsévači; máme plné pytle a rozséváme dobré zrní mezi lidi.

Vy lhářové! Pravíte, že házíme hrách na stěnu? Vy utrhači! My hrách na stěnu rozséváme.”

Schrei nach dem Kinde

“Madam, miluji vás.”

“Jsi dosti silný, abys mne miloval? Jsi dosti vznešený, abys se mně klaněl? Slyš, já jsem zvíře, jemuž řekl ďábel ,Anděli!‘”

“Madam, věříte v ďábla?”

“Znám ho, je červený a žlutý. Satan Šarudal ke mně sestoupil a obtěžkal mne ohněm. Jsem samodruhá a porodím plamen. Budu matkou! Konečně budu matkou!”

Galantnost

“Nechte, ať vám nesu pléd a chráním vaši pleť slunečníkem. Dovolte, abych seděl u vašich nohou.”

Milostivá září uspokojením. “Galantnost mužů dokazuje jejich velikou úctu k ženě.”

Nepochybně; neboť galantnost má formy, jež ji definují: veliká úcta k menšímu.

Krásné duše

“Chtěla bych milovati Cyrana, protože trpěl a krvácel; líbí se mi to.”

“Ráda bych milovala těžce nemocného, aby umíral v mé náruči; neboť zdá se mi, že je muž nejkrásnější, když je bledý a slabý.”

“Nemohu milovati než toho, kdo dříve mnoho trpěl pro myšlenku, že mne miluje beznadějně, nebo kdo mnoho trpěl žárlivostí pro mne.”

Aj, jaké jste to krásné duše, vy sadistky!

Pénelopé

“Nemyslete, že je vyšívání jen tak mechanickou prací; musím dávati pozor, aby byly křížkové stehy rovné, pravidelné a stejně veliké; potom musím počítati nitě, aby se mi ornament vešel a byl správně uprostřed. Je to docela těžké a složité.”

My víme, ó paní, že vyšívání jest docela složité a těžké; víme též, že v každém křížkovém stehu je zašit jeden pohled ženy, jenž by mohl jinak zablouditi na slunečný horizont nebo na kročeje cizího muže; a víme, že pod každým pravidelným křížkovým stehem je zašito jedno dechnutí, jež jinak snadno by se mohlo státi vzdechem nebo zasténáním.

Čímž tedy je řečeno, že ctnost paní je vlastně ruční prací; zvláště pak, že věrnost manželčina je upletena z rovných pravidelných a stejně velikých křížkových stehů nebo z harasových ok, mezi kterými není vypuštěného.

Desatero

Existuje desatero pro hospodyňky, desatero pro kibice, desatero pro obecní půjčovny knih, Desatero pro odběratele Nestléovy dětské moučky etc. Každý z mužů (s nebezpečím zklamání) v nich hledá nejprve šesté přikázání, například: každý z vás.

Minerva

“Jsem pro vzdělání žen. Žena má býti co nejvíce intelektuelní. Žena má býti duševně rovna muži. Žena má býti kulturní.”

“Madam, to by bylo příliš špatné pro ženu, neboť pak by muž ženě rozuměl.”

Marie

“Každým dechnutím, každým úderem srdce jsem tvá.”

Jak veliké to vlastnictví, ó milenko, neboť tvůj dech je zrychlený a tvůj puls čítá sto deset.

Když jsme byli u Ronachra, dávali Das sündige Wien. Subreta v zelených hedvábných šatech, jiskřících černým žetem jako krásný plaz, zpívala refrén: Das ist der Chic von Wien; a do výše letěla noha v předlouhé černé punčoše, prozářené pletí; a subreta tančila na štíhlých nohou veliký valčík.

“Brüderchen,” řekli jsme si, “auf diesen Fuß könnten wir vielleicht einen Stiefel machen.”

Zde ta bota.

Schönbrunner Garten

Nahoře gloriet, dole Neptunova fontána; nic na tom není.

Zato v císařské menažérii mají velikou tragickou sovu s bolavýma očima. Jsou to oči naběhlé bílým zákalem, potažené bledou mázdrou, kterou nadzdvihují hnisavé vody.

Podivné, řekli jsme si, jaký má ta sova mravní a morálně přísný výraz očí!

Ale přirozeně, odpověděli jsme si, vždyť je slepá.

Prater

To jest Prátr; veliké kolo se už netočí, když přišla dvanáctá hodina. Zastavili jsme se bezradně ve stínech hlavní aleje; nad stromy třpytil se Veliký vůz nebes.

“Vzpomínka,” mluvili jsme opuštěně, “je krajně dotěrná; vyženeš-li ji dveřmi, vrátí se pod prahem vědomí. Vida, doma na Ithace už spějí, i Penelopa spí, a sice v bílém nočním kabátku s krajkami širokými na čtyři prsty. A má sny, při nichž mluví. Nadarmo! Umsonst!”

Posléze byla to dívka s toque kloboučkem, jež pravila: “Kommen sie mit.”

“Umsonst,” řekli jsme.

“Was umsonst?” pravila dívka hluboce uražena, “sie glauben, ich bin eine Nymphomanin?”

Nurfür Erwachsene

Projekční aparát vrhal na stěnu světelný kruh; toť skioptikon pornografií, rozumí se; nahé ženy, jež defilují na napjatém plátně. “Träumerisch und in sich versunken,” vysvětloval majitel etablissementu. “Eine Keusche, aber nicht Unerbittliche. – Sie lacht neckisch und schalkhaft entgegen. – In wonnigen Erinnerungen. – Eine Schöne, sehnsüchtig ihren Geliebten erwartend. – Sie ist noch unschuldig, weil sie noch keine Schulden hat. – – – Und diese da ist kalt und nüchtern; ihr Herz ist unbewegt, ihre Einsamkeit is lieblos.”

Naše mravní cítění bylo ihned pobouřeno. Ať si prostituují, pravili jsme si, nechať si již prostituují nevinnost a stud a radost panny a cokoliv jest; ale prostituovati střízlivost a hlavu, jež je chladná, a srdce, jež je chladné, zkamenělé a bez lásky, toť něco morálně strašně nepřípustného.

To proto, že nastala nová noc, a na lidi sestoupilo její okouzlení, a bylo k půlnoci.

Po ulicích potloukali se mladí lidé, tlukouce špičkami holí do dlažby. “Odejděme odtud,” reptali, “neboť krása tohoto města je šedivá. I to století je šedivé, tak jako svítání; ale jakže vychází slunce z mlh za svítání? Jako žena, jež odkládá šaty a vychází nahá a rdíc se.