vesnice ověnčená a vyblejskaná, co chvíli si někdo nesl střeva v

kbelíku, to víte, za Rakouska hodně chlapů umřelo na pračky v

hospodě nebo cestou domů, nebo se voběsili, že měli moc dětí, ale

ti slavní Přemyšláci si mě vyčíhali, protože jsem chodil s holkou

od nich, ale já jsem se otočil a tasil revolver a prásk! a prásk!

a takhle jsem po nich střílel a chlapi jak obři se váleli po zemi,

a já zase stál jako vítěz, jak Tom Mix s kouřícím revolverem, nebo

ta voštara s Anežkou Hrůzovou, naši lidi si vymysleli, že to udělal

Hilzner a ještě jeden pitomec se přihlásil, že viděl toho Hilznera

stát v lese Březině, ten korunní svědek jednou rukou držel bicykl

a druhou močil, tak Hilzner dostal kriminál a židi museli z Polné

a lidi na ně zpívali písničku, Nekupujte u židů, cukr, kafe, mouku,

zabili nám Anežku, modrookou holku... no a vidíte, na smrtelným loži

se přiznal bratr Anežky, že to udělal von, skrz peníze, který

tenkrát vládly světem, jednou jde četník patrulí a zastaví se v

hospodě a dá si řízky, a že mu chutnaly, dal si repete, ale

hostinská nejde, tak jde ji hledat, a vona ve sklepě a tam na háku

visí její dcera, nahatá, a ta hostinská z ní řezala ty řízky,

panenkomarjá! a četník jí dal řetízky a vedl ji k soudu, tohle dřív

si lidi rádi vypravovali, když sami si dělali rádio, nebo televizi,

já ale nejradši jsem chodil městem, anglický šaty a lopón, ten

klobouk se skyvama, bylo to miloučký, dívat se do výkladních skříní,

taková drogerie v Olomouci, plno toaletních mýdel vonících lesníma

fialkama, glycerinová mýdla značky Lila Blanc a Violeta de Nice,

extra jemná mýdla značky Rosa de Shiraz, jednou mě přepadl za

Maria-Schnee-Kaserne dragoun a zvolal, peníze, anebo život! jinej

by se svalil, ale já jsem vytáhl brovnink a povídám, je-li ti život

milej, koukej mazat, nebo se zastřelím, to když jsem přijel na

čtrnáct dní k bráchovi na návštěvu a zvostal jsem tam třicet let,

tak mi dali mexikánku, tu pušku, abych hlídal řemeny za pivovárem,

a šel četník v noci a já jsem strhnul pušku a střílel, od mostu se

ty kulky odrážely a hvízdaly, protože já se budu vyptávat, kdo tam?

rakouskej voják musí střílet první, aby byl vítěz, jinde v drogerii

byly vyrovnaný vodičky na pěstování vlasů, vodičky značky Cyrano,

kde na vinetě vystupovala z jezera vodní rusalka a u pasu měla růže

a za sebou několik bludiček, nebo hvězdiček, no nádhera, jako ta

hudba Mozartova, to jednou jely tři švadlenky od Picků na lodičce

a my jsme v trenýrkách spravovali pivovarskou studnu a jedna

krasotinka na mě volala a já hned se vrhl do vody a podplaval jsem

jejich lodičku, to byla ta rakouská dvornost, to i obyčejný lidi se

chovali, jako by ten jejich život pořád filmovali, nebo

fotografovali, na Slovácku jsem pomáhal při pekařině rozvážet

pečivo, tam vjela vožralá svatba do kostela a dávala zavdat svatejm

slivovice z flaší a farář vletěl do kostela jak stíhačka a řval a

pral a kopal do svatby a nadával, bando po Tatarech, tak se chodí

do chrámu Páně, marš! svatba bude, až přijdete víc střízliví, nebo

míň vožralí! to já jsem se potom odebral na Hradisko, kde jsem

sladovničil, a vrátil jsem se domů v plný slávě, štráfkovaný šaty

a moderní klobouk poslední pařížský fazóny, hůlečku s bílým

knoflíkem, jinýho vodili ze světa šupem četníci a v šatech, jako

když ho kráva požvejká, ale já jsem přišel jak kinohvězda a přinesl

sto zlatek a zaplatil dluh a koupil krávu z Ponikve, kterou mi

zprostředkoval pantáta Tyátr, kterej ze starýho divadla udělal

hospodu a jeho panička pěstovala osumdesát koček, celej den jim lila

mlíko, v drogerii jsem viděl preparát značky Kaloderma, pak firma

Wolf a syn z Karlsruhe dodávala na Moravu to svoje želé a jemný

růžový pudr na pěstování pleti, na škatulce je zasněná ženská hlava

s rukou u spánku a omotaná lehkým závojem a s očima v dálce, tu

krávu z Ponikve nám každej záviděl, švejcaru, úplně bílou, exemplář,

kterej stál vosumdesát zlatejch, ale pak jsme ji prodali řezníkovi,

protože byla jalová, nejdál ale z naší rodiny to dotáhl strejda, na

vojně byl cuksfýra a uměl psát k pohledání, dostal zlatej kříž od

císaře, a nosil zlatý šňůry a piklhaubnu, chlap metr vosumdesát

vysokej, kterej za svobodna naházel hospodu do rybníka, jak Římskej,

kterej pocházel z Kokor, ale když se pak strejda voženil, byl

vážnej, vzal si dceru nadlesního a postavil si vilku na Valašsku a

pěstoval krocany a byl vrchní strážmistr, jedné krasavici jsem

koupil libový krém pro jemnou bílou pleť značky Steckenpferd, z

Radebeulu byla ta firma, potom Zdence od Havrdů jsem koupil

diskrétní a zaručený prostředek poctěný zlatou medailí, Sinulin,

ptala se mě, co bych za to chtěl? a já jsem řekl, že bych chtěl,

abysme šli na špacír, a ona byla stižena úžehem, a vona se zasmála

a povídá, pročpak? povídám, protože podle saniterácký příručky, když

je někdo stiženej úžehem, nejlepší je rozepnout blůzičku a omejvat

hruď vlažnou vodou, a ta Zdenka mi řekla, ty bejku, moc si

dovoluješ, tak ten svět je pořád krásnej, ne že by byl, ale jak já

ho vidím, tak jak ho viděl ve filmu Puškin, chudáka předčasně

trefili do hlavy a bylo po něm, z dírky od revolveru mu tekly

poslední básničky, už podle fotografie jsem soudil, že Puškin patřil

k evropský renesanci, měl pěkný baluseny, ty vousy, jak to nosil

nebožtík císař Franta a skladatel Strauss, to jdu podle vody a

Libuška jede na bicyklu a hned na mě útočí předním kolem, kdy jí

zase přinesu pušnu, jako kytku růží? a já jsem ji z ničeho nic

políbil, jak to dělával Hans Albers na parníku, a Libuška vykřikla,

kristepane! a já jsem se smál a povídám, ale já nejsem Kristus, jen

pán... a to ji rozesmálo a útočila na mě předním kolem a otevřela

mi tak cestu k dalšímu dobrodružství a já byl pánem situace, to v

drogerii jsem viděl řadu lahviček podporujících bujný vzrůst vlasů

značky Peru Tanin, na flaštičkách byly dvě dcerušky vynálezce s

vlasama až pod kotníky, ovšem Rakousko stálo ani ne tak na bujném

vzrůstu vlasů, jako na bujném poprsí, některý ho měly, že musely

nosit ruksak a v něm cihlu, aby neupadly dopředu, tak je to táhlo,

to bylo něco, ty ohromný vnady, od božího rána celý Rakousko na nic

jinýho nemyslelo než na poprsí, ženský si je vycpávaly a bylo to

neštěstí v rodině, když dcera neměla prsy jako půlku piva, teďka

zase to přichází do módy, zase jsou ženský jako za Rakouska po týhle

stránce, na spartakiádě jsem viděl obryně, naše dívky, jak se valily

v zástupech v televizi, v trenýrkách a tričkách, jak Marie Terezie

se nesly, mužský byli z tý podívaný, z toho defilé národa navečer

celý vyčerpaný, za noci jsem natrhal v cizí zahradě růže a přelezl

jsem plot a položil diskrétně ty růže Libušce na vokno, tak jako to

dělají Mexikáni a Španělé, banda, která nic jinýho nedělá, než jezdí

na koni a zpívá slečnám na kytáry, a druhej den na mě volala Libuška

skrz záclony, abych k ní přišel na návštěvu, to byla ta diplomacie

od mne, tak jsem potom byl svědkem, jak si vyzouvala střevíčky a

vysvlíkala punčošky, pak jak si lehla na otoman a ptala se,

jestlipak už po mně lezou mravenci? a házela sebou na kanapi a

voněla k těm růžím a vyplazovala na mě voči, pak sedla a párala

blůzičku, a když se řízla žiletkou, povídala, honem mi to zavažte,

než dostanu votravu krve, pak když jsem utahoval fáč, řekla, že vy

mě nemáte tak rád jak slečny z báru? těšil jsem ji hned rytířsky,

slečno, vy máte jinačí půvaby, jste šlank a máte pěkný nožky, a vona