řeka, po které ženská v červeném šátku vezla na pramici kupu sena,

že slečna si najednou přikývla té dobré myšlence, která ji z kraje

ohromila, a sestupovala dolů, jednu nohu kladla na příčku po druhé,

až v šortkách stála u šesti košů třešní, které za odpoledne

natrhali, kráčela k boudě, vzala kbelík, odsunula víko u studně a

na háku vytáhla plný kbelík čerstvé vody, pak zdvihla ruce, vytáhla

blůzičku potřísněnou šťávou třešní, uvolnila knoflík u šortek a

blůzička šla nahoru a kalhoty dolů, zavrtěla se a vystoupila ze šatů

a tak nahá šla a na mýtince obklopena štěpnicí se celá umývala, a

stařec, který celé odpoledne vykládal, teď seděl docela zasažen,

ohnuté koleno svíral v sepjatých dlaních a díval se mimo ni,

strnulý, zbystřelý a taktní, zatímco ona jej obdarovávala tak, jak

jen žena muže obdarovat mohla, za soumraku se umývala pro nadšené

oči...