se zase narodějí, že jeden pucuje hajzly a druhej je doktorem, že

jedna ženská celej život by četla v posteli romány, a druhá zase

dělá to, vo čem ty romány píšou, básník Bondy, chudák když v hospodě

převinoval ty svoje dvě děti v kočárku, čuchal si potom k prstům a

řekl, tady někde začíná hluboká filozofie, a za půl hodiny se jedno

dítě pokakalo v tom kočárku, tak Bondy je musel pucovat Českým

slovem a naříkal přitom, Ježíši, tohle by otřáslo i korejským katem,

na den Božího těla jsme slavně vtáhli do Přemyšlu, jedna slečna

ležela v příkopě, ukazovala na sebe a pokřikovala na vojáky, pojďte

oslavit vítězství našich zbraní! ale žádnej voják si na ní nezmlsl,

protože byla vošklivá jak turecká noc, a potom, tohle já nikdy

nepěstoval, já jsem vítězil jinák, v lazaretu mě ošetřovaly baronky,

za republiky zase hezký sokolky, sestřičky, jedna mně vyholovala

břicho a připravovala na operaci, protože primař mi den předtím

řekl, tak půjdete na páračku, a podepište revers, kdybyste nám

zůstal pod nožem, dodával mi tak odvahu, a už si nasazoval bílou

čepici jak cukrář a sestřičky mu natahovaly rukavice, jako nějakýmu

děcku, a už se chtěl dát do mě, když se otevřely dveře a zjevila se

tam baba s košíkem a ptala se, kde prej leží její muž, že mu

přinesla vepřovou se zelím? a už primař, obr a sama zlost, hmatl

babu a nakopl ju a dořval vrátnýho, jak se tam ta baba mohla dostat,

když on se má za chvíli plantat v mý krvi a štepovat mi pruh? co to

je za radost, když vyjdete ze špitálu a tak pěkně se rozhlížíte,

jako v tý písničce, Krásný vzhled je na ten boží svět, lalala,

Bernádek, ten kovář, ten vypil hravě čtvrtku piva, když mu pak kůň

nechtěl stát a vzpouzel se, Bernádek ho povalil a okoval ho vleže,

no a taky dostal zápal plic a podbřišnice se mu přilepila a byl hin,

já jedinej jsem obstál, krásná sestřička mi nosila bažanta a ptala

se mě, proč jsem se neženil, proč nechávám tak krásný tělíčko ležet

ladem? a já jsem už místo odpovědi lezl s postele a chtěl jsem ji

učit tanci, a už mě kurtovali, protože po takový operaci musíte

ležet jak lazar, jedna panička, obryně a přitom i krasavice, se

koupala a volala, pojďte si pro hubičku! a já jsem vlezl za ní do

Labe i v šatech a vody až po krk a hubičku jsem dostal a zase jsem

byl vítěz, i když jsem si musel na břehu sušit nejen šaty, ale i

vejplatu, kterou jsem dostal v desetikorunách, stál jsem na břehu

v podvlíkačkách, celý město bylo na nohou, ženský chvátaly k řece

a viděly mě tam, jak Montgomeryho, toho vítěze od Tobruku,

volnomyšlenkáři vytýkali církvi, že Kristus, když byl Bůh, proč

obcoval s padlou ženou? povídám, to se nedá nic dělat, krasavici se

neubráním ani já, natož Kristus Pán, tehdejšího času krasavec jak

Conar Tolnes, vždyť mu bylo třicet let, a vidíte, ta Maří Magdalena,

i když to byla zaměstnáním štětka z baru, přeci jen se dopracovala

ke svatosti a získala oblibu v nebesích a nezradila Krista a vlasama

mu utírala krev, a on chudinka visel na kříži, protože hlásal

sociální pokrok a že všichni lidi jsou si rovni, a jeho maminka se

hroutila v slzách a Maří Magdalena ho konejšila, a já se ptám, kde

jsou všecky ty krasavice tehdejšího času? umřely a nic po nich

nezvostalo, ale Mařenka Magdalena bude dojímat básnický srdíčka

porád, takovej úděl krasavce, kterej se vyučil tesařině, uměl řezat

trámy a prkna a najednou toho nechal a šel učit lidi, že účinná

láska k bližnímu, to není kotrmelec se slečnou na kanapi, ale tomu,

kdo zrovna potřebuje, hned pomoct, farář mi dal za to, že jsem

ovládl katechismus, obraz Ježíše, jak drží kalich, to tenkrát bylo

za Rakouska moderní, to byly ty prověrky a kádrování, kdo to je Otec

a Syn a kdo Duch svatý? jeden farář se dostal až před soud, protože

sestry Ulmanovy nedovedly odpovědět, co to ta svatá Trojice vlastně

je? a farář je posadil holou zadnicí na rozpálený kamna, pak se ty

holky ani neprovdaly, nikdo s nima nechtěl nic mít, kor dyž

nevěděly, co to je svatá Trojice, von to nikdo stejně nevěděl, ale

musel dělat, že to ví, tak ty sestry pěstovaly slunečnice,

tehdejšího času bylo hrozně vražd a loupeží, na samotách na noc

zavírali okenice a připravovali sekyry a střelný zbraně, jeden

mlynář za tichý noci vidí ve světle měsíce, jak pilou kdosi nařezává

dveře, aby pak prostrčil ruku a otevřel si petlici, a mlynář jde

potichu se sekyrou, a když ta ruka se tam prostrčila, bimho! a usekl

tu ruku, pak četníci hledali, ale nikoho bez tý ruky nenašli, tak

farář nadával, protože tu ruku musel pochovat na hřbitově, musel

koupit malinkou rakvičku, panenkomarjá! voják stojí na stráži v

Olomouci a kouká, že něco hoří na hřbitově, tak tam seběhne, otevře

márnici a tam hrobník a kotel a z toho kotle čouhají lidský ruce a

nohy, a hoří sádlo, a už ho vedli četníci, že vykopával mrtvý a

vařil je prasatům, to potom prostějovští čepičáři zpívali písničku,

Tu jsou ty ručičky, ty nožičky tý paničky, nebo jsem s jednou

krasavicí zajel do tomašovských lesů, tam je hospůdka a naproti tý

hospůdce stojí v lese devět bílejch křížů, tam zase si jeden

tachonýr počkal na svatbu a ubil všecky svatebčany sekyrou, no

hrozný případy, proto já taky nemám děti, protože já nechci, aby

moje krev pokračovala dál, kde je ta záruka, že dítě by bylo po mně?

ženský mi nadávaly, no jo, ale kdo vám zatlačí voči! povídám, to

bejvalo za Rakouska, kdy lidi umírali doma, ale dneska jen začnete

trošku vadnout, už přijede sanitka a vodveze vás a umíráte za

plentou zase sám, příbuzný se dneska s vámi nemazlejí, kouzlo peněz

je to tam, nejlíp by bylo, kdyby lidi celýho světa se dohodli a dali

pokoj s děckama, jdete na vejlet a packáte jeden vo druhýho, aby se

zavedlo strhávání z platu, za jedno děcko padesát korun, za druhý

sto korun, za třetí tři sta korun, a za pět dětí strhnout z platu

polovičku a nařezat na náměstí, to ale určitej čas, až zase bysme

šli s krasavicema do lesa a mohli holdovat evropský renesanci, bez

obav, že moc lidí se na nás kouká, vždyť dneska líhají lidi na

rekreaci v lese tak vedle sebe, jak hroby na hřbitovech, jedna

panička mi svěřila psa, abych s ním šel na špacír, a já jsem radši

s tím psem šel ke slečnám do baru, potom toho psa ještě dva hosti

omylem počůrali, a potom když jsme se vrátili, tak ta panička

hladila toho psa a čuchala si k ruce a říkala, kde jste byli? ten

pes je cejtit jarem? psi jsou dobrý, ale na hlídání, jeden zlatník

měl buldoka, kterýho omylem zpráskal, a ten buldok si to pamatoval,

a jednou takhle se zlatník češe a ten pes skočil a zakousl se do

zlatnickýho tejla, a zlatník toho psa na krku, dovlekl se k psacímu

stolku, vytáhl revolver, ale jak střílel toho buldoka v zrcadle, tak

si to spletl a prostřelil si ucho, div nezastřelil sebe, až potom

toho psa skolil, hákem od plotny museli ty stisknutý zuby vypáčit,

jeden zase se díval do zrcadla a vystříhával si chloupky z nosu před

taneční zábavou, a prostřihl si nos, já ale všecko jsem stříhal,

jako když houslista hraje na housle, citem, ale kdybyste viděly

Přemyšláky, když šli k odvodu, vesnice dobře živená, samej pytlák,

ta krása, když je vedl starosta k odvodům, samý pentle a fábory a

pořezali všechny vesnice kolem dokola, zahnali Němce do pivováru a

starostovi na památku zarazili kudlu do tejla, to stačilo se jen

trošku špatně podívat a už vám zuby vyletěly zadkem, ale na parádu

to byl výkvět českýho národa, urostlí chlapi a sama zlost, měli

dvoje muziky a o posvícení, o hodech samý květinky a pentličky, celá