synovec se probudí, že teče vodovod, ale rozsvítil a Bondy, chudák,

vyčurával ty dvě konve piva na koberec a svalil se a zase usnul, až

k ránu ho probudily ty jeho děti, a když se koukal, zničehonic začal

křičet, už to mám! a jásal a hopsal po tom počuraným koberci,

lidičky, křičel, nejen jdou s námi ti, kdo s námi nejdou, ale jdou

s námi i ti, kdo jdou proti nám, protože se nelze odpárat od epochy!

to máte, slečno, to je ta záliba básníků v chlastání a meditaci, a

když už je to k zoufání, roztrhnou se nebesa a myšlenka za ručičku

se vytáhne k světlu, a já jsem vidroval lopatou rozbouřenej slad,

nejdřív jsem ho musel zvorat volgemutem, to Sokrates a Kristus

nenapsali ani řádku, a podívejte se, podnes se jejich učení

uplatňuje, zatímco jiní, čím víc vydávají knih, tím víc jsou

neznámí, to je to spiknutí dějin, já jsem jednou soutěžil s mydlářem

ve skoku po hlavě z piliáru a byl jsem vítěz, ovšem na hlavě jsem

měl pěkný hrče a bakule a potom jsme zase dělali Slavný vjezd krále

Faruka, všecky krasavice z báru se toho zúčastnily, ač to zhuntoval

Olánek, ta potvora, kterej obchodoval se starým nábytkem a obrazama,

jednou vezl obraz a propíchl ho zrovna do voka Panenky Marie, a vzal

kapří voko a dal ho do toho obrazu a z druhý strany to přilepil

flastrem a prodal to Maďarům do dvora, který tu Panenku dali ke

kamnům, a jednou, když se modlili, tak vyběhli, že Panenka Maria nad

nima pláče, ale to prasklo to přilepený voko kapří, tak ta potvora,

Olánek, přivedl osla do Tunelu, kde mě krasavice vysvlíkly a oblíkly

zase do kombiné a na hlavu mi daly turban, a obličej mi namalovaly

emajlovejma barvama, a jezdili s tím voslem a se mnou po hospodách,

vyhodili nás s tím Slavným vjezdem krále Faruka akorát z Grandu, to

potom Olánek, ta potvora, dal čichnout tomu voslovi pepře a von mě

shodil, ale i tak jsem byl vítěz, jel jsem potom do zoologické

zahrady, to jsem měl krásný šaty, který jsem zdědil po jednom,

kterej měl tak křivý nohy, že musel mít kalhoty šitý na míru, ale

jináč mi to pasovalo jak Dolarový Venuši, a tak stojím v zahradě

před lví klecí a ten lev najednou sebou mrsknul a chvíst! a pulitr

čurání, jak brilantinu mi vchrstnul na vlasy a ještě stačil pokropit

dvě Slověny, tejden jsem se musel voňavkovat, takovej byl šípr,

krasavice v City baru pořád ke mně čuchaly a stříhaly ušima, jestli

jsem někde nebyl za jinejma? tenkrát nebyla televize a tak lidi si

všecko museli dělat sami, i rádio, taky lidi bydleli napresovaní,

taková postel u chudejch ani nevychladla, hodně si brávali šlófy,

jeden byl vrátnej v hotelu, ten vlezl do teplý postele po tom,

kterej zase dělal ve dne, jednou mě králíkáři pozvali, abych

předvedl pěvecký umění, tak o zábavě jsem zpíval Na břehu jezera

klokotá slavíček, ale to zhuntoval Olánek, navedl hudbu, aby hrála

něco jinačího, a teď nastal ten boj, já abych je přeřval Na břehu

jezerem a muzikanti aby mě přetrumfli Radostným mládím... a

králíkáři nadávali a pak po mně házeli tombolou, i řízek po mně

hodili, ale já jsem zůstal vítězem, takhle přebírám brambory u

bráchy, kam jsem přijel na čtrnáct dní, a ředitel povídá, copak ten

sladovníček tam leží ladem? a hned mi dal lopatu a já jsem předváděl

vysokou třídu sladování, jak mě to naučili v benešovským pivováře

Oliverius a Šarlinger, až ředitel byl z toho paf! a potom abych šel

shazovat vagón, povídá ředitel, umíte to? a já skočil a vzal jsem

pajsr a bim ho! do páky a uhlí se valilo a sypalo k nohám ředitele

a ten řval v uhlí po kolena, člověče, co to děláte? a já už jsem

fofroval uhelkou a byl jsem za tři hodiny hotovej a krasavice účetní

mi povídá, to jste sebou hodil, povídám, slečno, to je pro mě

maličkost, protože já mám školu Římskýho, siláka z Kokor, kterej

překopl při pračce slečně protézu a čtyři četníci umřeli z toho ve

špitále, to je ten talent, hned skočit nepřítelovi po žrádle a

rozdrtit mu vohryzek, nebo hned dát klíčem ostravskou mezi voči,

potom ředitel povídá, jako odměnu půjdeme včelařit, a vzal si kuklu

a rukavice, takový včely když se rojejí, to je voštara, ty včely

udělají takový bakule na stromě a musejí se ostříhat, to zase nechce

ten, kterýmu patřejí ty stromy, tak vznikají sousedský sváry,

ředitel povídá, sladovníčku, pojďte, já vás naučím s panem Haňkou,

jak se přenášejí ouly, a tak jsme se zasvěcovali do včelaření, ale

pan Haňka klopejtl a zvrátili jsme oul a už jsme letěli, ale nebylo

to nic platný, jak nás včely zblejskly, voči nevoči, pan Haňka

klečel a prosil ty včely, že má ženu a děti, ale ty včely mu daly

žahadlo i do přirození, že ho měl jako konev, já jsem mohl až třetí

den do baru, Bobinka když mě uviděla, hned mi hrála na gramofon,

Hřbitove, hřbitove, vzala mě pak nahoru, protože myslela, že ještě

moc nevidím, a vysvlíkla se do naha a chodila se džbánem pro vodu

a řekla mi, že bysme mohli začít s tím tréninkem na svatbu, jak to

dělal Hardy, potom se ale ozval na chodbě křik, to byl incident,

kterej měl kovář, a že byl ožralej, tak mu podstrčili místo

krasavice takovou starou rašpli, ale ten kovář si posvítil baterkou,

a když to viděl, tak vyběhl v podvlíkačkách na chodbu, lámal

zábradlí jak preclíky a křičel, kdo mi poslal sem tu larvu! je

vošklivá jak akademická malířka! a já jsem se začal hned voblíkat

taky, byl jsem citlivej zrovna tak jako ten kovář, to bylo něco

jinýho, když jednoho kamnáře zaškolovali na piliáru do tajů lásky,

ale on stejně byl na mozek hin, protože se dvakrát zakachlíčkoval

do kamen tak, že ho museli krompáčem vykopat a kamna musel stavět

znovu, měšťanský dcerky mi dodneska dávají růže a divějí se, kde

jsem ty vybraný způsoby pochytil? zato Olánek to pěkně vyvedl!

gratulovali jsme mu na náměstí k padesátinám a voptali se ho, tak

co zdravíčko, slouží, slouží? a Olánek vytáhl přirození, a že měl

deset piv, tak čůral až na reklamu Náchodských tkalcoven, až na tu

čárku nad á, a skrz ten oblouk šel pan notář a zdravil nás, to zase

dělali soutěž na Terase, kdo nejdál dočůrá? a Olánek se cejtil

vítězem, ale seděl tam takovej strejc, jak žebrák z Mariazell, a

povídá, jestli se může taky zúčastnit? a Olánek připustil s tou

podmínkou, že bude sázka o litrovou flašku francouzskýho koňáku, tak

dvě flašky stály na stole a po půlnoci vyšli před taras, a ten

strejc šel první a rozepnul se a to bylo haló! tam přes ulici je

domeček a ten strejc přečůral celej ten domek, bylo slyšet, jak to

pleská na druhý straně do Labíčka... a už Olánek odcházel a ten

strejc si odnášel ty dvě flašky koňáku, Vít, co hrával u námořnictva

na bubínek, řekl houslistovi Novákovi, zahrajeme mu Violetu! a už

celý město stoupalo na židle a já jsem potom dal k lepšímu sultánovu

svatbu, a Olánek, aby si napravil reputaci, tak dělal živý obrazy

a stál na stole a čůral po hostech, jedna panička mi potom řekla,

dobře vám tak, že s ním kamarádíte, ještě budete mít vopletačky se

soudem, v Národním domě zpíval Járinek Pospíšilů a hned se ptal

sálu, kdo tady umí zpívat? a ženský řvaly, ať tam jdu soutěžit já!

tak mi slavnej tenorista pomohl na pódium a řekl mi, sedněte si! a

já povídám, to nejde, a Járinek za velkého oživení v sále povídá,

a proč ne? povídám, protože mám lístek k stání! a baby šílely a

jásaly, že jsem získal náskok v konverzaci, a už klavír hrál tu moji

a já jsem zpíval Těžké je loučení, no to potom bylo haló, baby mohly

zbořit Národní dům, a o Járinkově zpěvu tvrdily, že je sice

rozvedenej, ale hlas má pořád jako slavíček, takže takový lidi, jako