Na plastické obrazovce se objevil povznesený „hadonoš“.

Nar-Jang, rozohněný svým objevem, žádal, aby ho spojili s vládcem. Tajemství, které odhalil, je tak veliké a důležité, že je může svěřit jen samotnému Čojo Čagasovi.

„Hadonoš“ z hloubky obrazovky dlouho astrofyzika zkoumavě pozoroval, o něčem přemýšlel, a nakonec přes jeho zlou, lstivou tvář přelétl náznak úsměvu:

„Dobrá! Budeš musit počkat, to snad chápeš.“

„Ovšem, chápu.“

„Tak čekej!“

Obrazovka zhasla, Nar-Jang se usadil pohodlně v křesle a oddal se ctižádostivým snům. Za takovou zprávu bude poctěn řádem „Hada a Planety“, titulem „Přesvědčeného Hada“, dostane skvělý dům na pobřeží Rovníkového moře.

A Gae Od-Timfift, slavná tanečnice, o niž už dávno usiluje, bude povolnější…

Dveře se hlučně rozletěly. Do místnosti vtrhli dva „fialoví“

hromotluci. Za jejich zády se míhal bledý dozorčí z přijímacího pokoje. Než se astrofyzik vzpamatoval, vytáhli ho z křesla a vlekli k východu s rukama zkroucenýma za zády. Polekaný a rozhořčený Nar-Jang zakřičel o pomoc a hrozil, že si bude stěžovat samotnému Čojo Čagasovi.

Rána do hlavy, při níž se mu zatmělo před očima, přerušila jeho výlevy. Vzpamatoval se až v autu, které šílenou rychlostí poskakovalo po nerovné cestě směrem k hoře.

Vědec se pokusil zeptat lidí, kteří ho drželi, kam a proč ho vezou. Důkladný poliček učinil konec jeho otázkám.

Vystrčili ho z vozu před opuštěnými vraty tmavošedého domu, obehnaného kovovou stěnou. Nar-Jangovo srdce se zatřepetalo ve smíšeném pocitu strachu i úlevy. Obyvatelé hlavního města se báli rezidence Gen Šiho, prvního a nejstrašnějšího pomocníka Čojo Čagase. Astrofyzika pohnali klusem do suterénu. V ostře osvětleném pokoji musil udivený Nar-Jang přimhouřil oči. Pouhý okamžik stačil strážcům, aby mu uřezali sponky ze šatů, strhli pás a zdola nahoru rozpárali košili. Uhlazený, poněkud hubený vědec se změnil v ubohého trhana, který si rukama přidržoval padající kalhoty. Štulec do zad, a roztřesený strachem i zuřivostí ocitl se u velikého stolu, za nímž seděl Gen Ši.

Druhý vládce planety se přívětivě usmíval a Nar- Jangovi se vrátila jistota.

„Moji lidé byli příliš horliví,“ řekl Gen Ši. „Vidím, že vám nevyřídili přesně můj příkaz,“ obrátil se k „fialovým“.

„Neměli jste přivézt zločince, ale důležitého svědka.“

Gen Ši se odmlčel, chvíli pozoroval žlutého astrofyzika a pak tiše řekl:

„No tak vyklop své zprávy! Doufám, že ses rozhodl vyrušit vládce opravdu ze závažného důvodu, jinak sám chápeš…“

Nar-Jang, který se začal trochu vzpamatovávat, při Gen Šiho úsměvu zimomřivě skrčil prsty u nohou.

„Zpráva je tak důležitá, že ji sdělím jenom Velikému!“ řekl rozhodně.

„Veliký má práci a přikázal, aby ho dva dny nikdo nevyrušoval.

Tak mluv, a hezky rychle!“

Chtěl bych vidět vládce. Rozhněvá se, když to řeknu někomu jinému,“ sklopil vědec oči.

„Já pro tebe nejsem někdo,“ řekl Gen Ši zlověstně, „a neradím ti, abys zatvrzele stál na svém.“

Nar-Jang mlčel, snažil se překonat strach. Neodváží se mu nic udělat, dokud má své tajemství. Jinak by zahynulo s ním.

Astrofyzik mlčky zakroutil hlavou. Bál se, že slova by prozradila jeho strach. Gen Ši stejně mlčky začal kouřit dlouhou dýmku a hořícím koncem ukázal do rohu místnosti.

V mžiku přiskočili k Nar-Jangovi „fialoví“ a strhli mu kalhoty. Další strážci stáhli potah s předmětu v koutě pokoje.

Gen ši líně vstal a přistoupil k hrubé dřevěné soše umaaga.

Zvířata dnes na Jan-Jachu téměř vymřelá používala se dříve k jízdě nebo k potahům. Umaagova tlama cenila zuby ve zvířecím šklebu, hřbet byl přitesán do ostrého klínu.

„Fialový“ se zeptal:

„Posadit obyčejně, vládče, nebo…?“

„Nebo!“ odpověděl Gen Ši. „Je zatvrzelý a normální sezení vyžaduje čas. Já spěchám.“

„Fialový“ kývl, nasadil kliku do čela dřevěného dobytčete a začal jí otáčet. Klínovitý hřbet se pomalu rozvíral jako past.

„Tak a teď mu nasaďte třmeny!“ řekl klidně Gen Ši a vypustil kotouč dýmu.

Ještě dřív, než ho strážní chytili, pochopil Nar- Jang svůj úděl. Mezi lidmi už dávno kolovala zvěst o Gen Šiho předchůdci Gir Baovi a jeho strašlivém vynálezu, s jehož pomocí vynutili na mužích jakékoli doznání. Posazovali je na umaaga a dřevěné čelisti na hřbetě se začaly pomalu zvedat. Divoká hrůza zlomila astrofyzikův odpor i lidskou důstojnost. S výkřikem „Všechno řeknu“ přilezl ke Gen Šiho nohám, tiskl se k podlaze a žebronil o slitování.

„Třmeny dolů!“ nařídil vládce. „Zvedněte ho a posaďte, ne, ne na umaaga, do křesla!“

A Nar Jang, i když se v duchu proklínal za podlé udavačství, vyprávěl rozechvěle a zajíkavě, jak se ráno pozemský host rozhovořil na zasedání fyzikálně-technického ústavu, aniž tušil, jaké výhody poskytl vědcům Jan-Jachu, když jim vykreslil obraz vesmíru.

„Tys tam byl jediný chytrý?“

„Nevím…“ Astrofyzik se zarazil.

„Můžeš mi říkat,veliký’,“ řekl Gen Ši shovívavě.

„Nevím, veliký. Šel jsem okamžitě kreslit a počítat.“

„No a…?“

„Hvězdolet přiletěl z nepředstavitelné kosmické dálky.

Nejméně tisíc let je třeba, aby zpráva odtud dostihla Zemi, dva tisíce let by trvala výměna signálů.“

„To znamená?!“ zvolal napůl tázavě Gen Ši.

„To znamená, že žádný druhý hvězdolet nepřiletí…

Vždyť jsem byl přítomen jako poradce při rozhovorech s Pozemšťany… A ještě něco…,“ vyhrkl kvapně Nar Jang, „předvedené zasedání pozemské rady, které dovolilo zničit Jan- Jach, je podvod, mystifikace, obyčejné zastrašování.

Nikoho z povrchu planety vyhlazovat nebudou, nemají k tomu plnou moc“.

„Nu, takové věci jsou možné i bez plné moci, zvláště když jsou daleko od svých vládců,“ zauvažoval nahlas Gen Ši, a náhle hrozivě zaryl prst do vědce: „Nikdo o tom neví?

Před nikým ses o tom nezmínil?“

„Ne, ne, přísahám při Hadovi, zapřísahám se Bílými Hvězdami!“

„To je všechno, co mi můžeš povědět?“

„Všechno!“ Zkušené ucho Gen Šiho postřehlo nepatrné zaváhání při odpovědi. Několikrát povytáhl lomené obočí, jaké měla většina obyvatel na planetě, a probodl oběť nelítostným pohledem.

„Škoda, ale přece jen tě musíme povozit na umaagovi.

Hej, chopte se ho!“

„Počkejte!“ zaúpěl zoufale Nar-Jang. „Řekl jsem všechno, na co jsem sám přišel. Jenom… Smilujete se a propustíte mě, veliký?“

„No?“ vyštěkl Gen Ši a zlomil poslední zbytky vědcovy vůle.

„Vyslechl jsem rozhovor dvou našich fyziků, náhodou, přísahám při Hadovi! Vypadá to, že rozřešili záhadu ochranného pole Pozemšťanů. Prudkými údery, kulkami nebo výbuchem se překonat nedá. Čím silnější úder, tím větší odrazová síla. Kdyby se však rozťalo pomalým náporem polarizovaného kaskádového paprsku, pak povolí.

Jeden z nich říkal, že by chtěl vyzkoušet svůj kvantový generátor, který nedávno sestrojil jako pracovní model.“

„Jména?“

„Du Ban-La a Niu-Ke.“

„Teď je to všechno?“

„Úplně všechno, veliký. Nic víc už nevím. Přísahám…“

„Můžeš jít. Dejte mu jehlu a plášť a odvezte ho, kam je třeba.“

K Nar-Jangovi, který si navlékal kalhoty, přistoupili „fialoví“.

„Ještě dva poslat za těmi fyziky. Ne, vemte jen Du Ban- La. S ženskou si člověk musí dát práci, ty jsou vždycky úpornější, i na speciálním sedle!“

Starší z „fialových“ se uklonil a zmizel za dveřmi.

Ostatní dovedli vědce až k východu. Sotva přestoupil práh, důstojník v černém, stojící mlčky stranou, vystřelil muži do zátylku dlouhou jehlu ze vzduchové pistole. Jehla se nehlučně vnořila mezi spodní část lebky a první obratel a přervala život Nar-Janga, dřív než si stačil uvědomit, že jakékoli podmínky, prosby a dohody se zločinci jsou nemožné.

Gen Ši pohybem prstu odvelel černého důstojníka a přešel do sousední místnosti, kde byly pulty a obrazovky dorozumívacích přístrojů. Otočil modrou svorkou a zavolal Kando Lelufa, alias Ka Lufa, třetího člena Rady, který vedl hospodářskou evidenci planety. Byl to malý obtloustlý muž v parádním obleku. Připomínal Zeta Uga, ale měl velkou bradu, žensky malá ústa a pisklavý hlas.