Naše vodou bohatá planeta má také poměrně malou suchozemní plochu pro sběr sluneční energie pomocí hospodářských rostlin, dřevovin nebo jednoduše termoelektrických zařízení.

V nejstarších historických údobích se život rozvíjel pomaleji v nízkých močálovitých pevninách prvohorní éry než na vysokých kontinentech éry kenozoické, kde se vedl boj nejen o potravu, ale i o vodu.

Víme, že bohatý, mocný život potřebuje určité nejvýhodnější procento v poměru vody a souše, a naše planeta se blíží k nejpříznivějšímu koeficientu. Podobných planet není ve vesmíru příliš mnoho, a každá znamená pro lidstvo neocenitelný poklad jako nová půda k osídlení a k dalšímu zdokonalení.

Lidstvo se už dávno přestalo bát živelného přesídlování, které kdysi lekalo naše vzdálené předky, my však vytrvale směřujeme do vesmíru a stále rozšiřujeme oblasti osídlené lidmi, neboť i v tom spočívá pohyb vpřed, nevyhnutelný zákon vývoje. Bylo obtížné ovládnout planety, jejichž fyzické podmínky se velmi lišily od poměrů na Zemi, proto už dávno vznikly plány, aby lidstvo zabydlilo vesmír na speciálně zařízených obrovských stavbách, které by se podobaly mnohonásobně zvětšeným umělým družicím. Víte, že jeden takový ostrov byl vybudován vpředvečer éry Okruhu; hovořím o Nadiru, ležícím osmdesát miliónů kilometrů od Země. Dodnes tam žije nevelká osada lidí… Avšak neúspěch těsných, značně omezených prostor pro lidský život byl tak očividný, že se musíme svým předkům jen podivovat, bez ohledu na jejich smělý budovatelský záměr.

Blíženecké planety zelené zirkoniové hvězdy jsou velmi podobné naší Zemi. Křehkým obyvatelům z planety CR 519 se bud nehodí, nebo je mohou těžko osídlit; proto spěchali, aby nám o tom podali zprávu, stejně jako my jim předáváme své objevy.

Zelená hvězda je od nás v takové vzdálenosti, jakou dosud neuletěl žádný náš hvězdolet. Kdybychom dosáhli jejích planet, postoupíme daleko do vesmíru. A nikoli na malé umělé stavbě, ale na pevné základně velkých planet, kde je dost místa pro vytvoření pohodlného života a mocné techniky.

Seznámil jsem vás podrobně s planetami zelené hvězdy, protože se mi zdá neobyčejně důležité, abychom je prozkoumali. Vzdálenost sedmdesáti světelných let je dosažitelná pro hvězdolet Labuť, a možná že by se měla osmatřicátá mezihvězdná výprava vydat k Achernaru!“

Grom Orm domluvil, pohnul malou pákou na pultu tribuny a vrátil se na své místo.

Tam, kde stál dřív předseda Rady, zvedla se nevelká obrazovka, na níž se objevila známá statná postava Dara Vetra. Bývalý vedoucí kosmických stanic se usmál, když ho vítaly neslyšné pozdravy zelených světel.

„Dar Veter je teď v Arizonské radioaktivní poušti, odkud vzlétají skupiny raket do výšky padesáti sedmi tisíc kilometrů na stavbu družice,“ vysvětlil Grom Orr. „Chtěl vám říci svoje mínění jako člen Rady.“

„Navrhuji nejjednodušší řešení,“ ozval se veselý hlas, v němž zněl kovový tón přenosného vysílače. „Vypravme ne jednu, ale tři expedice!“

Členové Rady i diváci strnuli překvapením. Dar Veter nebyl řečník a nevyužil efektní pauzy.

„Původní plán vyslat dva hvězdolety osmatřicáté výpravy na trojitou hvězdu JE 7723…“

V tom okamžiku si Mven Mas představil trojitou hvězdu, která se po staru označovala jako Omikron 2 Eridana. Tato soustava žluté, modré a rudé hvězdy se rozkládala necelých pět parseků od Slunce a měla dvě pusté planety, ale k nim se neupínal zájem vědeckého bádání. Modrá hvězda soustavy byla bílým trpaslíkem, ale hmotou se rovnala polovině Slunce. Průměrná specifická váha její hmoty dva tisíce pětsetkrát převyšovala hutnost nejtěžšího pozemského kovu iridia. Přitažlivost, elektromagnetické pole i procesy při vzniku těžkých prvků na této hvězdě byly nesmírně zajímavé a důležité pro bezprostřední studium z co možná nejmenší vzdálenosti. Tím spíše, že desátá mezihvězdná výprava, která se před dávnými časy vydala na Síria, zahynula. Ale ještě před záhubou stačila upozornit na nebezpečí. Modrá podvojná hvězda Sírius měla také bílého trpaslíka. Byl však daleko větší, měl nižší teplotu než Omikron 2 Eridana, a jeho hmota byla pětadvacettisíckrát hutnější než voda. Přestože hvězda je blízkou sousedkou Slunce, nebylo možno se k ní přiblížit, protože ji obklopoval pás ohromných meteorických rojů, které se vzájemně křižovaly a byly tak rozptýlené, že se nedalo přesně určit, jak široké jsou proudy smrtících úlomků. Tehdy — před tři sta padesáti lety — začalo se uvažovat o expedici na Omikron 2 Eridana.

„…má dnes, po pokusu Mvena Mase a Rena Boze,“ říkal právě Dar Veter, „tak veliký význam, že od něho nesmíme ustoupit.

Avšak průzkum cizího hvězdoletu, objeveného sedmatřicátou výpravou, může nám dát poznatky, které daleko předstihnou objevy prvního bádání.

Mohli bychom pominout předešlá bezpečnostní pravidla a riskovat, že hvězdolety rozdělíme. Aellu můžeme poslat na Omikron Eridana a Tintažel na hvězdu T. Oba koráby jsou první velikosti jako Tantra, která si poradila s nepředstavitelnými překážkami.

„Romantika!“ vpadl mu do řeči hlučně a přezíravě Pur Chiss, ale okamžitě se stáhl, když zpozoroval nesouhlas publika.

„Ano, pravá romantika!“ zvolal bujaře Dar Veter. „Romantika je přepychem přírody, ale je nutná v dobře organizované společnosti. V každém člověku se rodí z přebytku tělesných i duševních sil touha po novém, po častých změnách. Objevuje se zvláštní vztah k životním jevům, člověk se pokouší uvidět víc než pravidelný běh všednosti a čeká od života nejvyšší míru zkoušek a dojmů.

„Vidím v sále Evdu Nal,“ pokračoval Dar Veter. „Potvrdí vám, že romantika není jen záležitost psychologie, ale i fyziologie! Avšak vraťme se k věci! Nový hvězdolet Labuť ať letí k Achernaru, protože o výsledku cesty se naše planeta dozví teprve za sto sedmdesát roků. Grom Orm má úplnou pravdu, že průzkum podobných planet je naší povinností k potomkům.“

„Hotové zásoby anamezonu stačí jen pro dvě rakety,“ namítl tajemník Mir Om. „Nechceme-li narušit ekonomiku, potřebujeme deset let, než připravíme k odletu další hvězdolet. Připomínám, že značné množství výrobních sil odčerpá stavba nové družice.“

„Pamatoval jsem na to,“ odpověděl Dar Veter. „Shledá-li Rada Ekonomiky, že je to možné, navrhuji obrátit se k obyvatelstvu naší planety. Ať každý o jeden rok odloží zábavné výlety a cesty, vypněme televizory našich akvárií v hlubinách oceánu, přestaňme prozatím dovážet drahé kameny a vzácné rostliny z Venuše a z Marsu, ať se na čas zastaví závody na výrobu šatstva a ozdob. Rada Ekonomiky stanoví lépe než já, co je třeba na určitou dobu zastavit, aby se ušetřená energie mohla použít k výrobě anamezonu. Kdo z nás by neomezil na jediný rok své potřeby, abychom darovali našim dětem dvě nové planety v životodárných paprscích zeleného slunce, tak příjemného pro oči Pozemšťana!“

Dar Veter rozevřel náruč, obraceje se k celé Zemi, neboť věděl, že ho v televizorech sledují miliardy očí, kývl hlavou a zmizel. Na obrazovce zůstala pouze modravá zář. Tam, v Arizonské poušti, pravidelný rachot otřásal zemí, kdykoli se raketa s nákladem vznesla nad modrou klenbu oblohy. Zde, v sále Rady, všichni přítomní vstali a zvednutím levé ruky projevovali naprostý souhlas s Vetrovým návrhem.

Předseda Rady se obrátil k Evdě Nal.

„Neřeknete nám svůj názor za Akademii Hoře a Radosti z hlediska lidského štěstí?“

Evda ještě jednou vystoupila na tribunu.

„Lidská psýcha není uzpůsobená k dlouhodobým a často opakovaným impulsům; tím chrání nervovou soustavu před rychlým opotřebováním. Naši vzdálení předkové málem lidstvo zahubili, neboť nebrali v úvahu, že člověk ve své fyziologické podstatě potřebuje častý odpočinek. Nás to polekalo, takže jsme dříve až příliš šetřili duševní život a nechápali, že hlavním prostředkem, jak se rozptýlit a odpočinout si z přemíry dojmů, je práce. Čím těžší práce, tím delší odpočinek, a zase: čím obtížnější, tím je radostnější, tím více a úplněji člověka zaujímá.

Můžeme mluvit o štěstí jako o nepřetržitém střídání práce a odpočinku, obtíží a uspokojení. Dlouhý věk rozšířil člověku hranice vlastního světa, zaměřil jeho úsilí do vesmíru. Pravé štěstí, to je boj za nové! V tomto směru výprava na Achernar dá lidstvu víc bezprostřední radosti než druhé dvě, expedice, jelikož planety zeleného slunce darují nový svět našim citům, zatím co výzkumy fyzických jevů vesmíru vnímá zatím jen oblast rozumu. Akademie Hoře a Radosti usiluje o rozmnožení lidského štěstí, a proto by zřejmě pokládala za nejvýhodnější výpravu na Achernar; dají-li se však uskutečnit všechny tři, nemůže být nic lepšího!“