„Což znamená, že je v nebezpečí. Vraťme se zpátky na hrad.“

Přitáhl uzdu, ale Fess se odmítl obrátit. „Není v nebezpečí, Rode, ještě ne. Mytologie této společnosti vyžaduje, aby se před smrtí objevilo na střeše obydlí zjevení označované jako Banshee. A Banshee se může objevit až v noci.“

Rod se podíval na oblohu. Byl soumrak; zpoza obzoru pořád ještě vycházelo dost slunečního světla.

„No dobře, Fessi. Máme ještě čtvrt, možná i půl hodiny.“

„Zjevnost původu rádců ve vysoce rozvinuté technické společnosti,“ pokračoval Fess, „nasvědčuje tomu, že tato skupina nepochází ze zdejší planety, na které je jedinou lidskou kulturou Kateřinino království, vyznačující se feudálním stylem života. Druhá antiroyalistická frakce rovněž nese znaky mimoplanetárního původu.“

„Jako bych to už někdy slyšel,“ zauvažoval Rod. „Pokračuj, ano?“

„Jistě. Druhá antiroyalistická frakce je známá pod označením Clovisův dům, což je jméno odvozené od předpokládané volebního způsobu vybírání králů v dávnověku. Osazenstvo Clovisova domu se skládá z žebráků, zlodějů a ostatních kriminálních živlů. Titulární vůdce je vypovězený šlechtic, Tuan Loguire.“

„Počkej moment,“ přerušil ho Rod. „Titulární vůdce?“

„Ano,“ přisvědčil Fess. „Povrchní struktura Clovisova domu se zdá hraničit s neuspořádaným davem, ale hlubší analýzou je možné odhalit jemnou síť suborganizace, jejíž jednou funkcí je obstarávání jídla a šatstva pro členy Domu.“

„Ale to přece dělá Tuan!“

„Opravdu? Kdo opatřuje vše důležité pro Clovisův dům, Rode?“

„No, Tuan dává peníze hostinskému, té shrbené opici, která se nazývá Šklebil.“

„Přesně tak.“

„Ty chceš říct,“ řekl Rod pomalu, „že Šklebil používá Tuana jako hlavního sponzora a loutkového vůdce, zatímco skutečným šéfem je on?“

„Právě to, zdá se, vyplývá ze známých údajů,“ přisvědčil Fess. „Jakého fyzického zjevu je Šklebil, Rode?“

„Odpudivého.“

„A jak přišel ke své přezdívce Šklebil'?

„No, znamená to něco jako člověk, který umí měnit tvář…“

„Ale jaké jsou jeho hlavní fyzické rysy, Rode?“

„Hm…“ Rod zaklonil hlavu a přivřel oči, pokoušeje si vybavit Šklebilovu podobu. „Řekl bych, že má asi tak pět stop deset, pořád chodí shrbený, jako by měl strnutou páteř, křehce stavěný — velice lehce, jako by vystačil tak se dvěma sty kaloriemi denně — málo vlasů…“ Otevřel oči a zamrkal: „Hej! Vypadá jako jeden z rádců!“

„A dá se tudíž předpokládat, že pochází z vysoce rozvinuté technologické společnosti,“ přisvědčil Fess, „tedy rovněž z cizí planety. Toto spojení je potvrzeno jeho politickou filozofií, o čemž svědčí Tuanovy projevy k lůze…“

„Takže Tuan je také jednou ze součástek,“ zamumlal Rod. „No jistě sám by proletářský totalismus nikdy nevymyslel.“

„Žádný význam nemá ani to, že Šklebil je jediný člen Clovisova domu svého fazického typu.“

„Aáno!“ Rod si zamnul bradu. „Hraje sólovou roli. Všichni jeho lidé jsou místní, vycvičení k tomu, aby ho podporovali.“

„Jeho dlouhodobý cíl,“ pokračoval Fess, „je patrně nastolení diktatury. Do té doby patrně usiluje dosadit na trůn někoho, koho by mohl ovládat.“

„Tuana.“„Přesně tak. Ale nejdříve musí odstranit Kateřinu.“

„Takže jak rádcové, tak Clovisův dům baží po Kateřinině krvi.“

„Ano; neexistuje žádný důkaz, že by své síly spojili. Spíš se zdá, že stojí proti sobě.“

„Takže dvojí snaha — velice neefektivní. Ale, Fessi, co tu vlastně dělají?“

„Můžeme předpokládat, že jsou zástupci dvou rozdílných společností, které si obě přejí kontrolovat nějakou komoditu, jež se nachází na Gramarye.“

Rod se zamračil. „Neslyšel jsem, že by se tu vyskytovaly nějaké vzácné minerály…“

„Měl jsem na mysli lidské zdroje, Rode.“

Rodovy oči se rozšířily. „Espeři! No jistě! Jsou tady kvůli čarodějnicím!“

„Nebo elfům,“ připomněl mu Fess.

Rod se zamračil. „K čemu by jim byli dobří elfi?“

„Žádnou přijatelnou hypotézu k dispozici nemám, ale nějaké logické vysvětlení existovat musí.“

Rod si odfrkl. „No dobře, hledej si své logické vysvětlení, já se budu držet čarodějnic. Každý, kdo by kontroloval trh telepatů, by vládl galaxii. Hej!“ Rod zbledl. „Oni zřejmě vládnou,galaxii!“

„Pravděpodobnost,“ odtušil Fess, „je vysoká.“

„Já bych řekl…“ začal Rod, ale náhle byl přerušen kolísavým, pronikavým kvílením, připomínajícím mnohokrát zesílený zvuk nehtu na tabuli skla.

Fess se bleskurychle obrátil; Rod se podíval na hrad. Na cimbuří, kousek od východní věže, se rýsoval tmavý obrys. Muselo to být obrovské; Rod dokázal rozeznat detaily i z té vzdálenosti. Bylo to oblečeno v hadrech a cárech rubáše, skrze které Rod viděl tělo svůdné ženy, ale hlavu měla králičí a vpředu jí trčely špičaté zuby.

Banshee začala znovu kvílet — nejprve hlubokým sténáním, které stoupalo do ostrého křiku a dál do pronikavého ječení, ječení, jež pokračovalo a pokračovalo, až Rodovým ušním bubínkům začalo vážně hrozit, že prasknou.

„Fessi,“ vyrazil ze sebe, „co vidíš?“

„Banshee, Rode.“

Rod se rozjel k hradu, proběhl všemi pěti královninými strážemi až ke dveřím Kateřininých komnat. Ale tam narazil na nepřekonatelnou překážku asi dvě stopy vysokou — Broma O'Berina stojícího s nohama zeširoka rozkročenýma a rukama založenýma na prsou.

„Dal sis načas,“ zavrčel mužík. Jeho tvář byla rudá zlostí, ale z očí mu hleděl strach.

„Přišel jsem tak rychle, jak jsem dokázal,“ zalapal po dechu Rod. „Je v nebezpečí?“

Brom si odfrkl. „Jistě že je v nebezpečí, ale nikdo neví, v jakém. Dnes v noci budeš stát na stráži u jejího lože, čaroději.“

Rod ztuhl. „Nejsem čaroděj,“ řekl. „Jsem jen prostý voják štěstěny, který ví něco málo o vědě.“

Brom netrpělivě pohodil hlavou. „Teď není vhodná doba na skromnost. Nazývej se, jak chceš, kuchař, řezbář nebo kameník, pořád máš čarodějnickou moc. Ale marníme čas.“

Zabušil na dveře, ty se otevřely a vyšel z nich zbrojnoš. Zasalutoval a postavil se stranou.

Brom se ponuře usmál a vešel dovnitř.

„Pořád mi ještě plně nedůvěřuješ, co?“ zeptal se Rod.

„Skoro,“ odpověděl Brom.

„Zrovna to jsem říkal.“

Zbrojnoš vešel za nimi a zavřel dveře. Komnata byla prostorná, se čtyřmi zamřížovanými okny na jedné stěně. Podlaha byla pokryta tlustými koberci, stěny hedvábím, sametem a tapisériemi. V malém krbu praskal oheň.

Kateřina seděla ve velké posteli s nebesy, po pás přikryta kožešinami a přikrývkami. Rozpuštěné vlasy jí splývaly po ramenou přes sametový, hermelínem obšitý župan. Byla obklopena hloučkem dvorních dam, několika služebnými a dvěma pážaty.

Rod poklekl po jejím boku. „Vaše veličenstvo nechť omluví mé zpoždění!“

Změřila si ho mrazivým pohledem. „Nepamatuji se, že bych tě volala.“ Pak se od něj odvrátila.

Rod se zamračil, nespouštěje z ní oči.

Seděla na osmi nebo deseti nadýchaných saténových polštářích, pohodlně opřená. Přivřela oči a na tváři se jí objevil lehký úsměv. Dokázala si svůj denní odpočinek opravdu plně vychutnat.

Možná byla ve smrtelném nebezpečí, ale určitě o tom nevěděla. Brom před ní opět všechno držel v tajnosti.

Pokynula rukou jedné ze svých dam; žena jí podala kouřící pohár vína. Kateřina si ho graciézním gestem přiložila ke rtům.

„Nee!“ Rod vyskočil a zadržel pohár dřív, než se ho mohla dotknout ústy, zatímco levou rukou sahal po svém 'rohu jednorožce'.

Kateřina sebou vyděšeně škubla; pak se její oči zúžily a obličej zbrunátněl: „Rabe, co to má znamenat?“

Ale Rod už se věnoval své 'jednorožčí pochvě. Za uchem mu zazněl Fessův hlas: „Substance v analyzační jednotce je pro lidský organismus jedovatá.“

Jenže Rod ještě víno do rohu nenalil. Nebylo v něm nic.

Kromě vzduchu.

Rod stiskl knoflík a roh se zbarvil purpurově.

Kateřina zděšeně hleděla na tmavnoucí načervenalý nádech povrchu pochvy. „Co to má znamenat?“ vyrazila ze sebe.

„Jedovatý plyn,“ odsekl Rod. Podal pohár služebné a rozhlédl se po místnosti. Někde tam muselo být něco, co uvolňuje jedovatý plyn.