„Neudivuje mne, že souhlasili; tisíce mladých lidí se účastní nebezpečných pokusů, které se každoročně provádějí na naší planetě. Stává se, že i zahynou… A noví nastupují se stejnou odvahou do boje s neznámem,“ namítl Grom Orm. „Ale když jste mladé vědce varoval, připouštěl jste možnost podobného výsledku. A přece jste riskantní pokus provedl…“

Mven Mas mlčky sklopil hlavu.

Čara, která z něho nespouštěla oči, potlačila těžký vzdech, když pocítila na rameni Evdinu ruku.

„Vyložte nám, jaké důvody vás k tomu přiměly,“ řekl předseda Rady po krátké přestávce.

Afričan se znovu rozhovořil, ale tentokrát s vášnivým zanícením. Vyprávěl, jak od mládí mu milióny bezejmenných hrobů připadaly jako výčitka lidí, které přemohl čas, jak nesnesitelné mu připadalo nepokusit se — poprvé za celou historii lidstva i mnoha sousedních světů — o vítězství nad prostorem a časem, vytyčit první mezník na veliké cestě, kam by se neprodleně zaměřilo úsilí statisíců nadaných mozků. Domníval se, že nemá právo odložit — možná o sto let pokus jen proto, aby několik lidí nevystavil nebezpečí a sebe odpovědnosti.

Mven Mas mluvil a Čaře tlouklo srdce stále silněji; byla hrdá na svého vyvoleného. Afričanova vina se už nezdála být tak těžká.

Mven se vrátil na místo a čekal na rozhodnutí před zraky všech shromážděných.

Evda Nal odevzdala magnetofonový zápis řeči Rena Boze. Jeho slabý, zadýchávající se hlas pomoci zesilovačů zahřměl na celý sál. Fyzik ospravedlňoval Mvena Mase. Protože neznal celou složitost problému, musil vedoucí kosmických stanic důvěřovat pouze jemu, Renu Bozovi, a ten ho přesvědčil, že se pokus určitě zdaří. Avšak ani fyzik sám se necítil vinen. „Každoročně,“ říkal, „provádějí se méně závažné pokusy, končící někdy tragicky. Věda je boj za štěstí lidstva a žádá si oběti jako každý jiný boj. Zbabělci, kteří se příliš šetří, nepoznají plný radostný život, ale zbabělí vědci nepokročí kupředu…“

Ren Boz ukončil řeč stručným rozborem pokusu i vlastních omylů a vyslovil přesvědčení, že příště se pokus zdaří. Zápis skončil.

„Ren Boz neřekl nic o svých pozorováních při pokusu,“ zvedl hlavu Grom Orm, obraceje se k Evdě. „Chtěla jste mluvit místo něho.“

„Tušila jsem, že se zeptáte, a proto jsem požádala o slovo,“ odpověděla Evda. „Ren Boz ztratil vědomí několik vteřin poté, co zapojil F stanici, a víc už nic neviděl. Než omdlel, postřehl a zapamatoval si údaje přístrojů, které dokazovaly, že se objevil nulový prostor. Zde máte zápis, který pořídil zpaměti.“

Na obrazovce se objevilo několik čísel, které si spousta lidí okamžitě opsala.

„Dovolte mi ještě pár slov jménem Akademie Hoře a Radosti,“ promluvila znovu Evda. „Statistika veřejného mínění po katastrofě ukazuje…“

Na obrazovce vyvstaly řady osmimístných čísel a rozdělovaly se na sloupce ospravedlnění, odsouzení, pochyb o správnosti vědecké metody a obvinění zchvatu. Ale celkový souhrn vyzněl jasně ve prospěch Mvena Mase a Rena Boze; tváře přítomných se rozjasnily.

Na protilehlé straně sálu se rozsvítil červený signál a Grom Orm udělil slovo astronomu třicáté sedmé mezihvězdné Puru Chissovi. Ten se hlučně a temperamentně rozhovořil, rozkládal při tom dlouhýma rukama a napínal ohryzek.

„Já a skupina soudruhů astronomů odsuzujeme Mvena Mase. Tím že provedl pokus bez svolení Rady, vzbuzuje jeho čin podezření, že Mven Mas nejednal tak nezištně, jak se zde snažili ukázat mluvčí přede mnou.“

Čara zrudla rozhořčením a na místě ji zadržel jen chladný pohled Evdy Nal.

Pur Chiss umlkl.

„Vaše obvinění jsou těžká, ale neodůvodněná,“ namítl se svolením předsedy Mven Mas, „řekněte přesněji, co míníte slovem zištnost.“

„Nesmrtelná sláva při dokonalém úspěchu, to bylo zištné pozadí vašeho činu. A zbabělost, bál jste se, že vám pokus nepovalí, proto jste jednal ve spěchu a tajně.“

Mven se široce usmál, rozhodil dětsky rukama a mlčky usedl. Celý zjev Pura Chisse vyjadřoval škodolibý triumf. Evda Nal znovu požádala o slovo.

„Výrok Pura Chisse je uspěchaný a příliš zlobný na řešení tak vážného problému. Jeho názory na tajné motivy činů nás vracejí do dob temných věků. Mluvit tímto způsobem o jakési nesmrtelné slávě mohli jen lidé v dávné minulosti. Protože ve svém současném životě nenacházeli radost a dokonalé štěstí, protože se necítili součástí všeho tvořivého lidstva, báli se neodvratné smrti a chytali se i sebemenší naděje na nesmrtelnost. Učený astronom Pur Chiss nechápe, že v paměti lidstva žijí jen ti, jejichž myšlenky, vůle a úspěchy dále působí, a jakmile přestanou účinkovat, jsou zapomenuti a mizí. kasto znovu vstávají z mrtvých jako mnozí pradávní vědci a umělci, jestliže se jejich díla stávají potřebná a začínají se znovu uplatňovat ve společnosti… zejména v mnohamiliardové společnosti! Už dávno jsem se nesetkala s tak primitivním chápáním nesmrtelnosti a slávy a udivuje mne, že se s ním setkávám u kosmického cestovatele.“

Evda Nal se napřímila v celé své výšce a obrátila se k Puru Chissovi, choulícímu se v křesle pod záplavou rudých světel.

„Nechme hlouposti stranou,“ pokračovala Evda, „a podívejme se na čin Mvena Mase a Rena Boze z hlediska štěstí lidstva. Dříve lidé často nedovedli zvážit reálnou hodnotu svých skutků a konfrontovat ji se stinnou stránkou, kterou má bezesporu každý čin, každé opatření. Od toho jsme se už dávno oprostili a dokážeme mluvit jen o skutečném významu činů.

Dneska stejně jako dřív nové cesty objevují jednotlivci, protože jen speciálně zaměřený mozek může po dlouhé přípravě rozpoznat nový směr, utajený v protichůdných faktech. Ale dnes, jakmile se vytyčí nová cesta, desetitisíce lidí se chápou jejího propracování, a lavina nových objevů se valí do nekonečna, zvětšujíc bez ustání svůj objem jako sněhová koule. Ren Boz a Mven Mas se dali nejméně známou cestou.

Nemám k tomu dostatečné znalosti, ale i mně je předčasnost jejich pokusu jasná. V tom je jejich společná vina a odpovědnost za ohromnou materiální škodu a za čtyři lidské životy. Podle zákonů Země je to očividný přečin, ale nebyl spáchán z osobních zájmů, a proto nepodléhá nejtěžší odpovědnosti.“

Evda se pomalu vrátila na své místo. O slovo se už nepřihlásil nikdo. Členové Rady žádali předsedu, aby podal závěrečný návrh. Šlachovitá postava Groma Orma se naklonila kupředu a ostrý zrak se upřel do sálu.

„Situace pro definitivní závěry je prostá. Rena Boze úplně vyjímám z odpovědnosti. Který vědec by nevyužil poskytnutých možností, zvláště je-li si jist úspěchem? Drtivý neúspěch pokusu mu bude poučením. Ale rozhodně přinese také užitek. Nahradí částečně materiální škodu, neboť experiment pomůže rozřešit spoustu otázek, o kterých v Akademii Nejvyšších Znalostí začínali teprve uvažovat.

Zavrhli jsme prospěchářské oportunistické tendence staré ekonomiky a řešíme problémy využití výrobních sil ve velkém měřítku. Ale až dosud lidé někdy nechápou moment úspěchu, protože zapomínají, že zákony vývoje jsou nezvratitelné. Zdá se jim, že stavba musí bez konce vzrůstat. Moudrost vedoucího spočívá v tom, aby si v přítomném okamžiku včas uvědomil nejvyšší stupeň, zastavil se a počkal, nebo cestu změnil. Mven Mas na svém odpovědném místě nedokázal být takovým vedoucím. Rada se při své volbě zmýlila a má v tom stejnou odpovědnost jako on. Vinen jsem především já, neboť jsem volbu Mvena Mase v Radě podporoval.

Navrhuji Radě, aby zprostila Mvena Mase viny, pokud se týká osobních motivů jeho činu, ale aby mu zakázala zastávat místa v odpovědných institucích planety. Já také musím být odvolán z funkce předsedy Rady; pojedu na stavbu nové družice, abych pomohl likvidovat následky své neopatrné volby.“

Grom Orm přelétl pohledem sál a četl v mnoha tvářích upřímný zármutek. Avšak lidé v epoše Okruhu se nepřemlouvali; vážili si navzájem svých rozhodnutí a důvěřovali jejich správnosti.

Mir Om se poradil se členy Rady a počítací automat oznámil výsledek hlasování; závěry Groma Orma se přijímaly bez námitek, ale s podmínkou, že zatím zůstane na svém místě a bude řídit práci Rady až do konce shromáždění.