Prokurátor se zemdleně opřel. Tohle je už trochu moc! Není nakonec nesmrtelný? Ano ano, tohle všechno musí Poutníka zajímat. Podíváme se, co tu máme dál. Tohle je důležitý dokument. »Závěr Zvláštní komise Departmentu veřejného zdraví. Materiál: Mak Sim. Reakce na bílé záření žádná. Omezení pro službu ve zvláštních praporech nezjištěna.« Aha… Kdy že ho to verbovali do Legie? Bílé záření, massarakš… To jsou přece katani, aby je čert vzal…! To jsou ty jejich expertizy pro účely vyšetřování: »Při pokusech s bílým zářením různé intenzity až po maximální dávku žádnou reakci nevykazoval. Reakce na A-záření negativní v obou sledovaných ohledech. Reakce na B-záření negativní. Poznámka: Považujeme za svou povinnost upozornit, že zkoumaný materiál (Mak Sim, věk asi 22 let) je značným nebezpečím zejména s ohledem na možné genetické následky. Doporučujeme úplnou sterilizaci nebo likvidaci…« Ohó! S těmi nejsou žádné žerty. Kdo to tam teď pracuje? Aha, Amatér. Hm, rozhodně žádný vtipálek, to ne, darmo mluvit. Vzpomínám si, že Veselka Hřebeček vyprávěl v téhle souvislosti výbornou anekdotu… Massarakš… teď to nedám dohromady… Ale stejně je dobře, že kolem nikdo není. Ták, a dáme si ještě trochu ovoce, zapijeme to minerálkou… Je to hnus, ale prý to pomáhá… No nic. Co tu máme dál?

Ó, tak on už se stačil podívat i tam! Zajímavé, opravdu zajímavé. A reakce bude nepochybně zase negativní… »Vyšetřovaný Sim byl podroben zostřeným výslechovým metodám, ale žádné informace neposkytl. V souladu s § 12, přikazujícím nezpůsobovat viditelná fyzická poranění vyšetřovaným, kteří budou souzení při veřejném soudním procesu, byly užity pouze tyto kroky: A. Jehlová chirurgie — až do největších dosažitelných hloubek se zásahy důležitých nervových center (reakce paradoxní, vyšetřovaný usínal); B. Chemické zpracování jednotlivých partií nervové soustavy alkaloidy a zásaditými sloučeninami (reakce analogická); C. Světelná komora (reakce žádná, vyšetřovaný se tvářil překvapeně); D. Parotermální komora (zaznamenán úbytek na váze bez nepříjemných pocitů). Po tomto experimentu bylo třeba zostřený režim zastavit.« Brrr… to je mi hlášení! Poutník má pravdu — asi nějaký mutant. Normální člověk by tohle nevydržel… Už jsem slyšel, že někdy dochází i ke šťastným mutacím, i když jen zřídka… To by všechno vysvětlovalo, všechno kromě kalhot… Kalhoty, pokud tomu dobře rozumím, mutovat nemohou…

Uchopil do rukou další lejstro. Nezajímavé: hlášení ředitele Zvláštního studia. Idiotská instituce — zaznamenávají tam fantasmagorické sny všelijakých potrhlíků a to se pak vysílá pro potěšení veleváženého televizního diváctva. Pokud si vzpomínám, založil tohle studio Kalu Podvodník, který byl sám tak trochu tento… A prosím, studio existuje dál. Podvodník už dávno není, a jeho praštěný nápad prosperuje… Z údajů ředitele vyplývá, že Sim byl ukázkový objekt a že by bylo nanejvýš žádoucí získat ho zpět… Stop, stop, stop… »Postoupen Departmentu pro zvláštní výzkumy, rozhodnutím to a to ze dne toho a toho…« Tady je, to rozhodnutí, a podepsal ho Fank… Ovšem v tomhle případě jsi to, milý Poutníku, poněkud přehnal… Ale ne, nebudeme s vlastními závěry pospíchat. Napočítal do třiceti, aby se uklidnil, a zvedl ze stolu další papír, přesněji řečeno dosti tlustý balík papírů: »Výtah ze závěrů Mimořádné etnolingvistické komise pro zkoumání údajného horalského původu M. Sima.«

Prokurátor se do výtahu začetl dosti roztržitě, protože ještě pořád myslel na Fanka a Poutníka, ale zpráva ho proti všemu očekávání zaujala. Šlo o vskutku pozoruhodnou expertizu, shrnující a rozebírající všechny informace, hlášení a udání, které tak či onak souvisely s otázkou původu Maka Sima, Antropologické, etnografické a lingvistické údaje, jejich analýzu a nakonec i výsledky zkoumání fonogramů, mentogramů a vlastnoručních kreseb vyšetřovaného. Četlo se to jako román, přestože závěry byly hodně kusé a opatrné. Komise nedokázala M. Sima zařadit ani do jedné ze známých etnických skupin žijících na pevnině. (Zvláštní místo bylo věnováno názoru známého paleontologa Šapša, který v Simově lebce shledával jistou podobnost, ne-li identičnost s reliktovou lebkou takzvaného »člověka starobylého«, který žil v Souostroví před více než 150 000 lety.) Komise potvrdila plnou psychickou normalitu vyšetřovaného v době výzkumu, ale připouštěla, že v nedávné minulosti mohl trpět jednou z forem amnézie, pojící se s intenzívním vytlačováním paměti skutečné pamětí falešnou. Komise provedla i lingvistickou analýzu fonogramů, které zůstaly v archívu Zvláštního studia, a dospěla k závěru, že jazyk, jímž vyšetřovaný v té době mluvil, nemůže být zařazen ani do jedné ze známých skupin moderních či mrtvých jazyků. Z tohoto důvodu odborníci nevylučují, že by tento jazyk mohl být výplodem Simovy fantazie (takzvaný rybí jazyk) tím spíš, že v současné době vyšetřovaný tvrdí, že si žádný takový jazyk nepamatuje. Skupina specialistů, podílejících se na sestavení této zprávy, se zdržela určitějších specifikací, ale je ochotna připustit, že v M. Simovi nutno spatřovat mutanta dříve neznámého typu… Dobré myšlenky se v moudrých hlavách rodí zároveň, pomyslel si závistivě prokurátor a rychle přeběhl očima Zvláštní názor člena komise Porrumovarruiho. Profesor, který je sám původem horal, připomínal existenci země Zartak, ležící hluboko v srdci hor a obydlené plemenem Ptáčníků, které se do zorného pole moderní etnografie doposud nedostalo a jemuž civilizovaní horalé připisují různé magické dovednosti a například i schopnost létat bez jakýchkoli létajících aparátů. Ptáčníci jsou podle vyprávění očitých svědků mimořádně urostlí, mají obrovskou fyzickou sílu a také jejich kůže je zlatavě hnědého odstínu. Což plně odpovídá všem anomáliím, vyskytujícím se u vyšetřovaného… Prokurátor si pohrál špičkou tužky nad profesorem Porru… atakdále, pak tužku odložil a nahlas pronesl: »Toto stanovisko by zřejmě vysvětlovalo i kalhoty. Nehořlavé kalhoty…«

Pozřel další plod a obrátil stránku. »Vytáli že stenografického záznamu přelíčení.« Hm… Proč zase tohle? »ŽALOBCE: Nepopíráte, že jste vzdělaný člověk? OBŽALOVANÝ: Jisté vzdělání mám, ale v dějinách, sociologii a ekonomii se orientuji jen velmi povrchně. ŽALOBCE: Nebuďte zbytečně skromný. Znáte tuhle knihu? OBŽALOVANÝ: Ano. ŽALOBCE: A četl jste ji? OBŽALOVANÝ: Přirozeně. ŽALOBCE: Z jakého důvodu jste ve vyšetřovací vazbě začal číst monografii Tenzometrická měření a moderní fyzika? OBŽALOVANÝ: Nerozumím vám… Jen tak… pro zábavu, pokud nemáte nic proti tomu… Jsou tam velice komické pasáže. ŽALOBCE: Doufám, že soudu je jasné, že jen velice vzdělaný člověk se rozhodne číst věc natolik úzce speciální jen tak pro zábavu a pro potěšení…« Co je to za žvásty? Co mi to sem strkají? Podíváme se o kousek dál. Massarakš, zase proces… »OBHÁJCE: Je vám známo, jaké prostředky vynakládají Ohňostrůjci na boj s dětskou zločinností? OBŽALOVANÝ: Zřejmě jsem vaši otázku nepochopil správně. Co je to dětská zločinnost? Zločiny proti dětem? OBHÁJCE: Ne, zločiny spáchané dětmi. OBŽALOVANÝ: Tomu nerozumím. Děti přece nemohou páchat zločiny…« Hm, zajímavé, to jsem zvědav, co se z toho vyklube. »OBHÁJCE: Předpokládám, že se mi podařilo slavnému soudu dokázat naivitu mého mandanta, která místy, zejména v otázkách souvisejících s každodenní životní praxí, hraničí s idiocií. Nezná takové pojmy jako dětská zločinnost, dobročinnost, sociální výpomoc.« Prokurátor se usmál a dokument odložil. Ten obhájce má pravdu. Opravdu zvláštní symbióza: matematika a fyzika pro radost a kratochvíli, ale o základních věcech ani ponětí. Hotový podivínský profesor z mizerného románu.

Prokurátor si prohlédl ještě několik hlášení. Nechápu, Maku, proč tak lpíš na té holce, na té… no… Radě Gaalové. Poměr s ní neudržuješ, nejsi jí ničím zavázán a nemáte spolu nic společného: ten vrták žalobce se naprosto zbytečně pokouší přišít jí spolupráci s podzemím… A přitom se nemohu ubránit dojmu, že když ji máme na mušce, můžeme tě donutit k čemukoli. Což je pro nás okolnost nesmírně užitečná, kdežto pro tebe velmi nepohodlná… Táák, v podstatě všechny informace, které o tobě máme, nutí k závěru, že jsi, chlapče, otrok svého slova a vůbec člověk hříšně nepružný… Politik by z tebe nebyl… Ani by to nestálo za to… Hm, fotografie… Tak takovýhle jsi. Příjemná tvář, moc příjemná… Jen ty oči se zdají zvláštní… Kde tě to fotografovali? Na lavici obžalovaných… To se na pána podívejme — svěží, bodrý, oči jasné, póza nenucená. Kdepak tě naučili tak elegantně sedět a vybraně se chovat, vždyť lavice obžalovaných je něco jako moje křeslo, nenuceně se na ní sedět nedá… Zajímavý případ… Ostatně tohle jsou nesmysly, o to vůbec nejde.